Tak jsem se po dvanácti letech opět odhodlala vyrazit zkusit štěstí do Budapešti a protože to byl velmi silný zážitek, trochu vám o tom napíši.
Předně bylo potřeba naplánovat vše do posledního detailu, což už za ty roky zvládám celkem dobře 🙂 Napsala jsem své kamarádce, která chová retrievery, zda by se na toto dobrodružství nevydala se mnou a po velmi rychlém rozhodování jsme měly nahlášeno. Vyhlídka čtyř dní na hotelu, s pejsky a čtyři mezinárodní výstavy byla super.
Jak to tak bývá, člověk míní a příroda mění… kamarádce den před odjezdem onemocněla holčička a tak výstavy narychlo vzdala. Co teď…výstava zaplacená, hotel rezervovaný, dovolená nahlášená, hlídání dětí domluvené, nádrž plná, dálniční známky nakoupené,… rozhodla jsem se, že to nevzdám a pojedu sama.
Čekalo na mě zhruba 1200 km a 2x 6 hodin za volantem…. jako bonus jsem si při plánování (kdy jsme měly s kamarádkou střídavě řídit) nadělila na první den výstavy rovnou i cestu na ni. Takže 6 hodin v autě a pak rovnou do kruhu…vidina hotelové sprchy a postele byla pro mne velmi vzdálený sen.
Byla to i trochu zkouška pro naši malou čertici Buggi, která tolik výstav v tak krátké době ještě nezažila.
Cesta uběhla nad očekávání rychle, trasu na výstaviště jsem po dvou „zabubnováních“ (jezdím bez navigace) nakonec trefila dobře a před vstupem do kruhu jsme měly ještě vcelku dost času.
Výstaviště bylo prostorné a výstava se odehrávala ve dvou větších halách a několika menších. Parkoviště bylo dobře přístupné, jen jsme se musela zorientovat a další dny trefit tu správnou bránu na něj, aby mne vyvedla co možná nejblíže našemu pavilonu. Přeci jen nosit přepravku, židli a předváděcí stůl bylo úmorné. Druhý den jsem se proto rozhodla, že veškeré věci nechám do rána dne v hale…po zkušenostech z Komárna vím, že Maďaři jsou natolik adaptabilní, že krást na výstavách je z nějakého důvodu prostě nenapadne (což jim přidávám k dobru a Češi by se od nich mohli v tomto učit). :-/ Trochu mě zarazila cena za parkovné …. na naše zhruba 250,-CZK, ale je pravda, že zaměstnanci celý den poctivě navigovali a radili každému kdo hledal a tápal stejně jako já 🙂
Co, ale podcenili byla infrastruktura v okolí výstaviště a vlastně i celkově ve městě, které je 9. největším městem Evropské unie… naprostý mazec jsou jejich křižovatky kde se kříží tramvajové pásy s tříproudou silnicí z obou stran a všude zbytečně mnoho semaforů. Kruhový objezd žádný. Perioda na semaforech velmi krátká.
Cesta z výstaviště (kde se mimochodem ve stejnou dobu konala i výstava FeHoVA – výstava zbraní, lovu a rybaření…obrovská a velmi oblíbená dle návštěvníků kterým na oblečení převládala zelená barva a chodili bez psů 🙂 ) byla dle mnohých naprosté peklo. Slyšela jsem, že někdo se snažil z výstaviště dostat marně do hotelu i 4 hodiny. 🙁 Mě se to povedlo zhruba za hodinu a půl i když dle map bych to měla zvládnout za 9 minut.
Hotel byl čistý, klidný a určitě mohu jen doporučit…personál milý a nic nebyl problém. Parkovné zdarma.
Jeden den se nám povedlo získat i titul BOB a plny očekávání jsme čekaly na závěrečné soutěže….. zde jsme se ve skupině dostaly do užšího výběru a byla to veliká zkušenost. Buggi má zatím pouze 18 měsíců, ale povahově je to velmi vyrovnaná fena a i při velikém stresu, světlech, hlasité reprodukci a mnoha jiných vjemech si z toho všeho hlídala jen mě a šla si sama pro sebe. Jsem na ni moc pyšná!
V konkurenci jsme se tedy určitě neztratily a domů si odvezly krásná ocenění:
4x CAC
2x r. CACIB
2x CACIB
1x BOB
1x BOS
Buggi se stala čekatelem na „Šampiona Maďarska“ a díky titulům CACIB (jeden už máme ze Slovenska) se nám přiblížil i prestižní titul „Championat Internationalé de Beauté“ ♥
Viszlát Budapestre! 🙂
